Takže, záchod, sprcha, zuby a všude byl se mnou. V jednu chvíli jsem měl pocit, že by si sprchu také dal...Bohužel, než jsem se stihl obléci, tak Merlin si také odskočil, ale doprostřed kuchyně. Ok, moje chyba, když se vzbudí, tak hned ven, hygiena počká.
Jelikož byla venku ještě tma, rozhodl jsem se ho vzít společně s Mínou jenom na zahradu. Normálně bych šel na louku za barákem, ale Merlin je černý s pálením, takže bych ho na rozdíl od Míny neviděl a přeci jenom, byl to začátek jeho prvního celého dne v novém domově a na vodítku jsem ho vodit nechtěl.
Takže plný hrnek kafe, první ranní cigaretu a hurá ven. Počasí takové, že by vyhnalo jenom nás, ale co bych pro kámoše neudělal. Korzujeme po temné zahradě, Merlin chvíli běhá za Mínou, jenomže ta se mu za chvilku ztratí a je rád, že já jsem nablízku. Jak ho pozoruji v neznámém prostředí, tak není bojácný, ale přirozeně opatrný a do ničeho velkého se sám nepouští. Když vidím, že ho něco zaujalo, tak vyrazím tím směrem a Merlin mne ochotně následuje, i když v těsném závěsu :-)
Takhle jsme prošli celou zahradu, hrnek s kafem je prázdný, druhá cigareta vykouřená, tak si říkám, že je čas jít do tepla. Zkouším zavolat psy a kupodivu oba ochotně přibíhají.
Další kafe tentokrát již v kuchyni, ale s Merlinem na klíně. Rozhodl se, že mne neopustí ani na chvilku a celou dobu mi to dává najevo nekončícím olizováním a slintáním na tričko.
K tomu slintání, má pysky jako baset. Když se jde napít, tak si vždy schová tak litr vody pod pysky a pak ji postupně trousí po celé kuchyni.
Dopoledne uteklo jako voda s Merlinem za patami a tak po obědě jsem naložil oba psy do auto a hurá na Kleť http://www.klet.com/. Je to můj obvyklý cíl, když nevím "kam bych" a vzhledem k Merlinově hyperaktivitě jsem to považoval za docela rozumný nápad. Trochu jsem měl strach, že Merlina v půlce cesty vezmu do náruče a půjdeme zpět, protože toho bude mít dost, ale opět jsem se spletl. Také jsem se těšil, jak mu ve sněhu budu ukazovat stopy a on bude pátrat, kdo že je tam nechal, ale to byl také omyl, protože Merlinova jediná starost celou cestu nahoru bylo, jak obskočit Mínu. Zkoušel to snad třicetkrát, a to Mína dělala co mohla, aby mu utekla a podle mne k tomu fyzické předpoklady měla. Ale neutekla. Sice párkrát Merlina donutila padnout čumákem do sněhu při přeskakování nějaké brázdy, ale jinak se držel statečně a nedal se. Když jsem si uvědomil, že mu jsou 4 měsíce, tak se trochu obávám co bude dělat, až mu bude rok. Nakonec mi bylo Míny tak líto, že jsem ho musel vzít na vodítko.
Spořádaně na vodítku jsme došli až nahoru a rychle do hospody. Vzhledem k počasí byla poloprázdná, pouze pár skalních turistů, lanovkářů minimálně. Mína už to tam zná, takže okamžitě zaujala polohu naprosto vyčerpané feny, kterou čtyři kilometry proháněl nějaký malý černý pošuk. Merlin sice viděl hospodu poprvé, ale díky své inteligenci a po vzoru Míny pochopil, co se od něj očekává a během pár minut spal jako dudek, dokonce chvilku zachrápal. Pivo chutnalo skvěle, kafe také, na Kleti je zkrátka dobře a ten výstup za to stojí.
Před cestou dolů jsem si říkal, že už toho musí mít dost, takže chvíli běžel na volno, než to na něj zase přišlo. Kde se to v tom psovi bere...Takže zase vodítko a jelikož jsme toho s Míšou už měli také dost, tak fofrem dolů. Fofrem dolů naší cestou znamená 3/4 hodinky ostré chůze z kopce v rozbředlém a zmrzlém sněhu, takže jsme si užili také svoje.
Po návratu domů jsem si říkal, že pro dnešek má Merlin dost a probere se až ráno. Ale stačila mu hoďka spánku a už byl zase plný energie. Vyhrabal kytku z květináče, další málem překousal, ale konečně se poprvé pořádně nažral. Misku honil po celé kuchyni, pak to řádně zapil a konečně se odvalil na deku a spokojen se svým dnešním výkonem v poklidu dřímal. Večer jsem šel chvíli posedět dolů k rodičům. Probíhá to tak, že sednu do křesla, Merlin vyskočí na mne a chová se. V horším případě je na křesle dřív a nechápe, proč už si nejdu sednout, jemu se tam zdá evidentně místa dost. Vypadá u toho docela spokojeně, dříme, občas mne olízne, abych nezapomněl, že na mě leží, zkrátka takové příjemné kamarádské posezení, kdy i já mu také občas zašeptám něco do ouška, aby věděl, že jsem na něj nezapomněl...Mína to nejdříve těžce nesla a trochu hysterčila, ale když viděla, že to s námi nic nedělá, tak to vzdala. Před desátou poslední procházka po zahradě, já už sotva chodím, ale Merlin se zdá v pohodě a určitě by se ještě prošel. Využívám ale toho, že je tma, kde si zatím není příliš jistý a v pohodě ho odvolávám domů.
Byl to krásný den, kdy nebyla ani chvilka myslet na nějaké starosti nebo problémy. Musel jsem se věnovat jenom přítomnému okamžiku a užívat si ho
Žádné komentáře:
Okomentovat