Přijel jsem něco po čtvrté odpoledne, a doma by mne neudrželo nic. Převlékl jsem se, naložil Merlina do auta a rychle do lesa. Tentokrát jsme prošli spodní část Kletě. Je tam poměrně hustý bukový les, ideální k prozkoumávání všelijakých "strašných věcí" jako jsou pařezy, spadané větve, potok, vítr, který prohání listí a podobně. Mimoto tam byl čerstvý poprašek sněhu, takže jsme našli stopy srnek, ale ty ho zatím nezajímají. Vydrželi jsme tam skoro dvě hodiny až pomalu do tmy, čímž celé dobrodružství získalo na intenzitě. Vraceli jsme se k autu asi půl kilometru opravdu tmavým lesem. Merlim se mi nádherně držel u nohy, ale spíš za nohama :-). Občas sice popoběhl tak dva metry přede mne, ale zase hned zacouval. Když ale viděl, že já jdu pořád a nic se neděje, tak se uklidnil. Akorát v jednu chvíli asi 20 metrů od nás jsme zvedli srnku. Měl jsem radost, že ji konečně uvidí, ale ani si ji nevšiml...těch zážitků bylo zkrátka ten den moc.
V úterý jsem vzal Merlina poprvé na cesty. Měl jsem jenom tři schůzky v okolí Krumlova a Kaplice, takže žádné dálky. Byl jsem sice trochu nervózní, co bude s autem, až se vrátím po první schůzce, ale Merlin celých 30 minut zvládl naprosto v pohodě na zadní sedačce. To jsem zapomněl dodat, odmítá jezdit v kufru. Občas totiž dostane obrovskou potřebu se pomazlit, takže si vyskočí na opěradlo mé sedačky a začne mne olizovat a kousat do ucha. Ano, je mi naprosto jasné, co si myslíte o bezpečnosti provozu, ale...vím o tom, že to dělá, takže jsem na to připraven a vlastně mi to dělá dobře. Po těch letech, kdy jsem cestoval sám, je to úžasná změna. Tedy po jedné hodině v autě jsme cestou na druhou schůzku zastavili u louky a Merlin se šel vyběhat. Opět příjemná obměna stereotypu, já si vyřídil dva telefony a tři emaily, Merlin zase svoje potřeby a bylo nám fajn. Ale dalo mi to ale jednu zkušenost, a sice že mám lépe vybírat prostředí, zvlášť v tomto počasí, protože moje boty vypadaly spíše jako pohorky po náročné túře. Naštěstí vodu a nějaké utěrky vozím v autě pořád. Takto jsme zvládli všechny moje pracovní povinnosti a nakonec cestou domů jsem zastavil u řeky ve Zlaté Koruně. Myslím, že Merlin bude plavec :-), protože do vody se hnal hned. Sice si namočil jenom packy, dál jsem ho pustit nechtěl (ne kvůli autu, ale jeho zdraví), ale voda se mu evidentně líbí. Doma dostal nabaštit, okamžitě zalehl a spal snad dvě hodiny. Navečer ještě hodinová procházka s kmotrou Mínou a úterý bylo za námi.
Ve středu a ve čtvrtek jsem toho měl moc, tak jsem nechal Merlina oba dny doma. Vzhledem k tomu, že si už zvykl na prostředí i lidi kolem něj, tak vše proběhlo v pohodě. Pozdní odpolední procházky mu to vynahradily.
Zato pátek byl velký den, protože jsem jel do Plzně a Merlin se mnou. Ale choval se jako starý mazák. Zalehl vzadu na sedačce a spal. Já mu sice vyprávěl, co nás dnes všechno čeká, ale jeho jsem tím spíš uspal než probral. Vůbec je to príma mít ho v autě. Já si pokecám, on se se mnou nehádá, nehodnotí, nekritizuje, jenom mne občas olízne jako kdyby říkal: "Já ti rozumím, to bude dobrý..."
V Plzni jsem ho k jednomu zákazníkovi vzal a vzbudil všeobecné nadšení. Stejně tak, když jsme cestou zpět zastavili u pumpy, já si dal kafe, pes vodu a proběhnutí a najednou tam zastavilo auto plné ženských...to bylo pozdvižení. Jenomže Merlin se do ničeho nepouštěl, posadil se za mne a skrz nohy vykukoval, kdo že to na něj tak lehce infantilně mlaská a píská - nešel k nikomu.
Po téhle příhodě nás čekala ještě jedna procházka kolem krásného rybníka. Merlin lítal ve zmrzlém rákosí s neuvěřitelnou radostí, je to zkrátka lovec. Já procházku opět využil na emaily a telefony a pak jsem se věnoval už jenom Merlinovi. Jelikož pomalu zvětšuje svůj akční rádius - už se pohybuje tak do 30 metrů kolem mne, tak jsem ho párkrát přivolal, posadil a nechal chvíli čekat. Na počtvrté již pochopil, že když přiběhne, tak si má sednout - ten je tak chytrý... :-)
V Budějovicích nás čekala poslední zastávka a to u veterináře. Merlin dostal čip, nechal jsem ho na klinice zaregistrovat, koupil vodu na čištění uší, pytel granulí a konečně domů. Trochu jsem se při placení vyděsil, ale co, je to kamarád a péči potřebuje (už jsem dceři oznámil, že ji snížím kapesné :-)).
Poslední toho dne bylo opět venčení s Mínou, už jenom proběhnutí, trochu skotačení a domů. Mimochodem, Merlin má místo vedle mého stolu. Jenomže si usmyslel, že mne nenechá ani chvíli o samotě nebo bez svojí přítomnosti, takže si začal lehat pod stůl. Musím teď dávat pozor, abych ho nepřejel židlí a moje sezení také není chvílemi asi moc zdravé, ale ten pocit, když cítím, jak mi kouše nohavici od kalhot, hřeje nohy, když usne...
V sobotu odpoledne jsem vzal Merlina na místní pole a louky, aby zase trochu poznal "svůj revír" a evidentně se mu to líbilo. Konečně ho začínají zajímat i pachy, takže buď stál a nasával, nebo běhal s hlavou u země sem a tam, zkrátka typický ohař. Opět jsme procvičovali přivolání s přisednutím a jde mu to čím dál tím lépe. Byli jsme venku přes dvě hodinky a oba jsme toho měli dost, takže podvečerní spánek nám oběma moc prospěl.
V neděli se mnou uklízel ráno sníh, takže měl asi hodinu a půl čas pořádně si projít zahradu, seznámit se se sousedem labradorem a objevit sousedů slepice. K tomu musím říci, že je neskutečně apatický vůči ostatním zvířatům. Dokonce i náš kocour, který je pořád vyděšený a před Mínou utíkal několik měsíců, se jde v pohodě najíst společně s Merlinem. Odpoledne už jenom vycházka do okolních lesů, ale na Merlinovi je vidět, jak je den ode dne sebevědomější, prohledává keře a občas mne i ztratí z dohledu. Toho vždy využiji, aby mne našel, i když mu zatím pomáhám písknutím. Vždy se vynoří z nějakého křoví, kouká kde se to ocitnul a kde jsem já :-).
Byl to krásný týden s bláznivým štěnětem a těším se na další
Žádné komentáře:
Okomentovat