Druhý týden 11.-17.2. 2013

Nebudu už popisovat jednotlivé dny, spíš je zajímavé sledovat, jak se Merlin postupně mění. V každém případě začíná získávat sebevědomí. Domácí prostředí včetně zahrady už prozkoumal, takže doma ho skoro žádný zvuk nepřekvapí a venku si po tmě už proběhne zahradu sám, i když se ke mně pravidelně vrací.
Nevynechá také jedinou příležitost, jak "zaškodit". Ideální prostor našel u Denči v pokoji (dcera), která tam má neskutečné množství plyšáků. I přesto, že už mu tři s těžkým srdcem věnovala, tak tam pořád nachází mnoho krásných kousků, s kterými by se mu tak dobře hrálo...nejvíc se mu líbí vydra, tu úplně miluje. Takže se občas ozve: "Merline, já tě přerazím, vrať mi to!", "tati, ať mi to vrátí, vždyť bude uslintanej..."
Merlin se většinou spokojí s tím, že s ukořistěným plyšákem uteče na svůj pelíšek a tam si v pohodě nechá odebrat. Mám z něj pocit, že je to pro něj velká hra, jestli se mu podaří Denču přelstít. Když mu plyšáka bere, jakoby říkal: "stejně zase zapomeneš zavřít dveře..."
Také jsem zjistil, že miluje ovoce, resp. zatím vím o jablku a pomeranči. Jablko bych ještě pochopil, ale že se s ním budu dělit o pomeranč..? Trochu se obávám, kdo bude sklízet v létě zahradu.
Jinak za dva týdny vyrostl o 2 centimetry, takže má nyní 55 centimetrů. Není to samozřejmě přesné, ale roste chlapík. Omlouvám se, že to psaní tak často přerušuji, ale zrovna má chuť se nechat drbat...

Co se ale za poslední týden neskutečně změnilo, je jeho chování venku. Beru ho do lesa na louky a pole každý den a je to na něm znát. Jeho prostor se rozšířil na 30 - 50 metrů kolem mne, pouze v lese to zkracuje tak na dvacet. Vždy se vynoří z nějakého mlází nebo roští, zastaví se a kouká kde je on a kde já...ale orientuje se čím dál tím lépe. Vzhledem k tomu, že tento týden často sněžilo (alespoň tady na jihu), tak mám možnost ukazovat mu stopy. Bohužel tu v okolí není žádná drobná zvěř jako bažanti a koroptve, občas nejdeme stopu zajíce, lišky, ale především je to srnčí a divočáci. Na rozdíl od minulého týdne už o ně jeví zájem, i když velmi krátký. Ale jsou to pro něj úplně nové pachy, takže nikam nechvátám. V tuto chvíli jenom chci, aby si zvykl na prostředí a na mne. Co cvičíme denně, je přivolání. Jelikož ho nechávám běhat na volno, pouze když přecházíme silnici beru na vodítko, tak k tomu mám příležitostí dost a je to na něm vidět. Nemám problém ho odvolat i z 50 metrů, když ho něco zaujme a zdrží se nebo vzdálí moc. Všiml jsem si ale jedné věci, že občas jakoby neslyší a nereaguje. Měl jsem stejný problém s Mínou, ale nakonec si myslím, že to není neposlušnost, jenom je zkrátka v tu chvíli tak zaujatý tím, co dělá nebo hledá, že zkrátka nebere...když dám silnější podnět, například zatleskám a vyruším ho z jeho bezpochyby důležité činnosti, tak už vidím jenom plácající se uši, jak utíká ke mně. Dokonce už pochopil, že se má posadit u nohy. Při té příležitosti ho několikrát za vycházku nechám sedět trochu déle, 2-3 minuty a také už párkrát vydržel. Když se zvedne, tak ho vrátím, on se na mne podívá těma jeho očima, ale zlomit se nenechám :-)

Čím mne ale naprosto dostal, je jeho chování na louce nebo na poli. Jak vběhne na pole, tak přirazí čumák k zemi a je k nezastavení. Jediné, co dělám, že ho učím reagovat na směr ruky, kam ukazuji. Jinak se potřebuje dostat akorát do zvěře. Je to zkrátka v něm...
Dnes jsem od souseda myslivce dostal křídlo bažanta, tak jsem Merlina na chvíli odložil, aby souseda neviděl, ten odhodil křídlo asi 10 metrů od nás a já pustil psa. Na poprvé ho sice přeběhl, ale když jsem ho navedl zpět za stálého povzbuzování ho našel. Blížil se k němu asi tři minuty ze všech stran, až se nakonec odhodlal a opatrně za něj zatáhl. Vzhledem k tomu, že to pro něj bylo něco úplně nového, dokázal použít nos a pohybovat se na základě mého ukazování...měl jsem radost. Jak jsem psal výše, má to v sobě, potřebuje jenom příležitosti. A na těch příležitostech jsem se dohodl zase s druhým sousedem, který je sokolník a chodí s ním létat na budějovické letiště. Vzhledem k tomu, že tam je drobné dost, bude mít  Merlin ideální prostředí aby v sobě probudil vše, co v něm je. Nechvátám na něj, s čím však nešetřím, to jsou pochvaly. Od dcery jsem  už slyšel, že jí jsem nepochválil za celý rok tolikrát, co Merlina za jeden den.

S jednou věcí jsem si dělal neustále starosti. Vzhledem k tomu, že nejsem myslivec, tak jak ho budu učit klid po výstřelu..? Když se chce, tak řešení se vždy najde, takže v sobotu jsem zakoupil startovací pistoli. Ještě větší starost mi však dělala Merlinova reakce na první ránu. Nezbývalo, než to zkusit. Běhal na volno po louce a když byl vzdálen zhruba 30 metrů, tak jsem poprvé vystřelil. Pistoli jsem měl za zády a stále jsem pokračoval v chůzi. Merlin se zastavil, podíval se na mne, pak se rozhlédl po okolí a když se ujistil, že to byl jenom nějaký nový zvuk, pokračoval v přerušené činnosti. Střelbu jsem tu vycházku zopakoval ještě třikrát, z toho dvakrát v lese a ještě jednou na louce. Vždy z toho byla pouze zvědavost a když viděl, že já jsem v pohodě, byl v pohodě také. Dost mi odlehlo. Myslím, že psa naučíte leccos, ale strach z rány asi ne. Takže budu opatrně pokračovat a věřím, že to už bude v pořádku.

Dnes jsme objevili stopy divočáka, ale pořádného. Merlin se dokonce zkusil pustit kousek po stopě. Na jednu stranu jsem měl radost, ale odvolal jsem ho, protože tohle bylo pořádné prase a ta stopa byla hodně čerstvá...Nicméně jsme zašli do lesa, kam stopa směřovala a našli jsme místo, kde ještě před chvílí odpočívalo asi menší sele, místo bylo ještě teplé. Tak jsem ho nechal psa pořádně očuchat, byl z toho úplně konsternován :-)
Takto tedy vypadal právě končící týden s Merlinem. Naše pouto a přátelství je čím dál tím silnější, má neustálou potřebu mi dělat radost.
Pokud má někdo pocit, že něco dělám špatně nebo bych mohl něco vylepšit, dole je prostor pro komentáře :-)

Viktor